Člověk nevnímá jen prostředí, předměty, ale také ostatní lidi. Poznávání druhých ( SOCIÁLNÍ PERCEPCE ) je proces,
v němž poznávající subjekt usuzuje z vnějších projevů druhého na jeho vnitřní psychické charakteristiky, aby mohl lépe reagovat ve vzájemném vztahu.
Zahrnuje naše sociální vnímání, ale i hodnocení toho, co pozorujeme.
Naše představa o druhých lidech vytvořená na základě vnímání, pozorování, uvažování (a třeba i fantazie), jednoznačně určuje naše chování ve vztahu k nim. Pro vzájemný mezilidský vztah je
důležitější, jak na sebe působíme a jak se vnímáme ("dojmologie"), než jací opravdu jsme. Jakýkoli člověk je pro nás doslova studnou informací, jež získáváme z jeho chování,
z jeho projevů verbálních a ještě více nonverbálních.
Sociální percepce
- vnímání partnera nebo partnerů v sociálním styku, úvodní složka sociální interakce
- zahrnuje nejen vidění druhého, ale i vidění sebe sama.
Percepce podstatě ovlivňuje sociální komunikaci.
Tématika sociální percepce zahrnuje otázky typu co se vnímá, a jak se vnímá.
Naše komunikace s druhým člověkem se mění podle toho, jakou představu máme my o něm a jakou má zase on o nás.
Sociální psychologie si všímá:
· vzniku předsudků
· vciťování se do emocionální situace jiné osoby
· antipatií apod.
Epercepce - percepce toho, jak subjekt vnímají partneři.
Sociální percepce podstatně ovlivňuje i sociální komunikaci. Může napomoci jejímu zkvalitnění, ale i naopak. ( Člověk se může dopustit chyb v posuzování druhých.)
Proces percepce = interakce mezi lidmi je zároveň i hodnocení, ovšem vnímání je nepřesným hodnocením.
Chyby v procesu sociálního poznávání velmi znesnadňují mezilidské vztahy:
1. Haló efekt - při hodnocení druhých absolutizujeme jeden velmi nápadný rys, od něhož potom odvozujeme všechny ostatní rysy. Např.: heslo "Šaty dělají člověka"
- je-li člověk úpravně oblečen, domníváme se, že se jedná o člověka čestného, seriózního, inteligentního, pořádkumilovného tvora.
2. První dojem - necháme se unést prvním dojmem z percepce druhého člověka, jímž potom poměřujeme další poznávání.
3. Logická chyba - na základě tzv. obecně sdílených pravd se domníváme, že některé vlastnosti spolu logicky souvisejí. Např.: obézní člověk bývá pokládán za
pomalého, líného.
4. Předsudky a stereotypie - vytváří se zpravidla ve vztazích mezi skupinami a podává zjednodušený, zkreslený obraz. Každému členu skupiny jsou přičítány tytéž vlastnosti
bez ohledu na individuální odlišnosti. Např.: všichni Italové jsou horkokrevní, Giuseppe je Ital, tudíž je horkokrevný. Intenzivním stereotypem je předsudek, který se jen stěží u svého
nositele změní, byť i racionálními argumenty, ulpívá na chybných indukcích a vzdoruje novým informacím.
Předsudky zavádějí negativně posuzované skupiny do
bludného kruhu, neboť v kombinaci s diskriminací skupiny vytvářejí půdu pro její sociální izolaci. Ta samozřejmě brání kvalitní a pozitivní sociální interakci a vede k odcizení mezi
hodnotící a hodnocenou skupinou (např.: náš vztah k Romům, přistěhovalcům, bezdomovcům atp.)
zpět na hlavní stranu