Člověk nevnímá jen prostředí, předměty, ale také ostatní lidi. Poznávání druhých ( SOCIÁLNÍ PERCEPCE ) je proces, v němž poznávající subjekt usuzuje z vnějších projevů druhého na jeho vnitřní psychické charakteristiky, aby mohl lépe reagovat ve vzájemném vztahu. Zahrnuje naše sociální vnímání, ale i hodnocení toho, co pozorujeme.

Naše představa o druhých lidech vytvořená na základě vnímání, pozorování, uvažování (a třeba i fantazie), jednoznačně určuje naše chování ve vztahu k nim. Pro vzájemný mezilidský vztah je důležitější, jak na sebe působíme a jak se vnímáme ("dojmologie"), než jací opravdu jsme. Jakýkoli člověk je pro nás doslova studnou informací, jež získáváme z jeho chování, z jeho projevů verbálních a ještě více nonverbálních.



Sociální percepce

- vnímání partnera nebo partnerů v sociálním styku, úvodní složka sociální interakce

- zahrnuje nejen vidění druhého, ale i vidění sebe sama.

Percepce podstatě ovlivňuje sociální komunikaci.

Tématika sociální percepce zahrnuje otázky typu co se vnímá, a jak se vnímá.
Naše komunikace s druhým člověkem se mění podle toho, jakou představu máme my o něm a jakou má zase on o nás.



Sociální psychologie si všímá:

· vzniku předsudků

· vciťování se do emocionální situace jiné osoby

· antipatií apod.



Epercepce - percepce toho, jak subjekt vnímají partneři.

Sociální percepce podstatně ovlivňuje i sociální komunikaci. Může napomoci jejímu zkvalitnění, ale i naopak. ( Člověk se může dopustit chyb v posuzování druhých.)

Proces percepce = interakce mezi lidmi je zároveň i hodnocení, ovšem vnímání je nepřesným hodnocením.



Chyby v procesu sociálního poznávání velmi znesnadňují mezilidské vztahy:

1. Haló efekt - při hodnocení druhých absolutizujeme jeden velmi nápadný rys, od něhož potom odvozujeme všechny ostatní rysy. Např.: heslo "Šaty dělají člověka" - je-li člověk úpravně oblečen, domníváme se, že se jedná o člověka čestného, seriózního, inteligentního, pořádkumilovného tvora.

2. První dojem - necháme se unést prvním dojmem z percepce druhého člověka, jímž potom poměřujeme další poznávání.

3. Logická chyba - na základě tzv. obecně sdílených pravd se domníváme, že některé vlastnosti spolu logicky souvisejí. Např.: obézní člověk bývá pokládán za pomalého, líného.

4. Předsudky a stereotypie - vytváří se zpravidla ve vztazích mezi skupinami a podává zjednodušený, zkreslený obraz. Každému členu skupiny jsou přičítány tytéž vlastnosti bez ohledu na individuální odlišnosti. Např.: všichni Italové jsou horkokrevní, Giuseppe je Ital, tudíž je horkokrevný. Intenzivním stereotypem je předsudek, který se jen stěží u svého nositele změní, byť i racionálními argumenty, ulpívá na chybných indukcích a vzdoruje novým informacím.

Předsudky zavádějí negativně posuzované skupiny do bludného kruhu, neboť v kombinaci s diskriminací skupiny vytvářejí půdu pro její sociální izolaci. Ta samozřejmě brání kvalitní a pozitivní sociální interakci a vede k odcizení mezi hodnotící a hodnocenou skupinou (např.: náš vztah k Romům, přistěhovalcům, bezdomovcům atp.)



SLOVNÍK CIZÍCH SLOV


zpět na hlavní stranu