KONFLIKT

Je určitým střetnutím protichůdných sil na cestě k cíli, je zcela nevyhnutelný, neboť v jakékoli komunikaci musí dříve či později vzniknout názorový rozdíl. Každá konfliktní situace má složku věcnou (racionální) a lidskou (emocionální, iracionální).

Lidská složka konfliktu:

· Spory (lidé se snaží v konfliktu prosazovat své vlastní řešení, tzn. že věcné jádro sporu se obaluje lidskými, vztahovými faktory, tedy „člověčinou“)

· Problémy (všichni účastníci do konfliktu vstupují s cílem najít dobré řešení, ne vždy prosazují své vlastní)

Věcná složka konfliktu:

K objevení věcné složky konfliktu je nutné při řešení sporu odstranit "člověčinu", která omezuje schopnost racionálně jednat. Racionální jádro sporu nemusí být vždy objeveno, jde o čistý spor.


ZÁKLADNÍ DĚLENÍ KONFLIKTŮ

Podle počtu zúčastněných osob:

Interpersonální konflikty - mezi lidmi, jsou vyjádřeny rovinou sociálně psychologickou. Mohou být definovány jako střet motivačních sil ( zájmů, cílů, hodnot, postojů) v mezilidských vztazích.

Intrapersonální konflikty - odehrávají se uvnitř lidského individua. Neznamená to však, že jsou naprosto odtržené od vnějšího světa, že s vnějším děním nijak nesouvisí.
Naopak, intrapersonálními konflikty se mohou promítat do konfliktů mezilidských. Tyto konflikty mohou být také intrapsychickou reprezentací konfliktů interpersonálních.



TYPY KONFLIKTŮ

apetence - apetence : subjekt se má rozhodnout mezi dvěma objekty, zhruba stejně atraktivními; např. v restauraci má volit mezi dvěma druhy pro něj celkem stejně atraktivních nápojů.

averze - averze : subjekt se musí rozhodnout pro jednu ze dvou nepříjemných alternativ, např. pro zaplacení pokuty, nebo vězení. Reakcí na konflikt je odsouvání nepříjemného rozhodnutí.

apetence - averze : subjekt se má rozhodnout pro objekt, který je současně přitažlivý a odpudivý, který současně budí touhu a odpor.



TYPY CHOVÁNÍ V KONFLIKTECH


a) konfrontace - obě strany agresivně prosazují svou, útočí na soupeře, jehož argumenty neposlouchají. Cílem je "převálcovat" druhého, zvítězit.

b) únik, popření (negace ) - jde o popření existence konfliktu, jeho vytěsnění ve snaze vyhnout se mu. Odklad musí být (hlavně emocionálně) někde kompenzován, vynahrazen.

c) řešení problému - účastníci konfliktu se snaží hovořit o problému, aniž by se obviňovali nebo napadali. Hledají cesty, jak problém řešit a vyřešit optimálně pro všechny.



ZPŮSOBY ŘEŠENÍ KONFLIKTŮ


Jsou rozlišeny podle dvou klíčových parametrů:

1. podle míry, do jaké účastníci konfliktu rozhodují o výsledku

2. podle způsobu řešení



Přístupy k řešení konfliktu

Pasivita

Některé konflikty je možné řešit nečinností. Např. to, co vypadalo včera důležitě, dnes může být okrajové a zítra zapomenuto.

Delegace

Řešení konfliktu můžeme delegovat, tedy svěřit někomu jinému. Např. když se obracíme na soud, na experta nebo na nadřízeného. Nekontrolujeme ani proces, ani výsledek takového řešení.

Náhoda

Konflikt lze řešit i náhodnou volbou, např. losem. Proces řešení již kontrolujeme a rozhodujeme o tom, jak bude náhodná volba probíhat a kdy bude znám výsledek řešení. Výhoda náhodného řešení je jeho rychlost a v zásadě nenapadnutelná spravedlnost.

Mediace a facilitace

Do konfliktu jsou zapojeni neutrální odborníci na procesy řešení konfliktů (mediátoři a falicitátoři). Na ně je delegováno právo regulovat proces jednání, ale právo rozhodnout o výsledku řešení si nechávají strany konfliktu. Procesní odborníci, tedy zprostředkovávají a usnadňují dohodu mezi stranami.

Vyjednávání a projednávání

Relativně ideální způsob řešení konfliktů - protistrany kontrolují proces i výsledek řešení, jehož podstatou je opět přímá komunikace (jednání) mezi nimi.

Násilí

Ve slušné společnosti řešitelů konfliktu je násilí (fyzické i psychické) považováno za zapovězené a násilně dosažené výsledky za nelegitivní.


ROLE OSOBNOSTI PŘI ŘEŠENÍ KONFLIKTU


Role věku

V průběhu vývoje člověka se snižuje ochota ke spolupráci v konfliktních situacích hlavně v období adolescence a rané dospělosti. S přibývajícím věkem se zvyšuje ochota ke spolupráci v konfliktních situacích.

Role pohlaví

Ženy vstupují do vzájemného vztahu s kooperativnějším postojem nežli muži a pokud nabízejí spolupráci jednostranně, neumdlévají tak rychle jako muži. Obtížněji se ale u nich získává důvěra. U mužů byla zjištěna jednoznačně vyšší úroveň spolupráce nežli u žen.

Rysy osobnosti

Např. Etická flexibilita- je protikladem rigidity postojů a názorů. Souvislost v rozmezí egoismus-altruismus. Lidé, kteří se při osobnostním vyšetření přikláněli k preferenci altruismu, volili v konfliktní situaci častěji kooperaci než ti, kteří se přikláněli k egoistickému postoji.

Lidé s psychopatologickými rysy v konfliktních situacích

Alkoholismus má vliv na konflikty a jeho negativní účinky se projevují v mnoha typech interakcí mezi lidmi, včetně konfliktních situací.



SLOVNÍK CIZÍCH SLOV